Něčím to tu smrdí, ale pot to není - 4 látky, na které byste si v deodorantech měli dát pozor.

Už je to pár let, co jsem používala přírodní šampony, pasty na zuby, sprcháče a dokonce i make-up. Jen ta Rexona se z poličky pořád ne a ne hnout. Ano, mluvím o sobě. Já, milovnice přírodní kosmetiky, která o sobě tvrdila, že rozumí jejímu složení a ví, na co si dát pozor, jsem se nemohla rozloučit s poslední drogérkovou berličkou. Přírodní deodoranty na mě totiž nefungovaly. A nebo vlastně jo, možná tak první hodinu.

Posléze jsem si ale uvědomila, jak moc je nebezpečné používání běžných konvenčních deodorantů z drogerie a rozhodla se to změnit. Vždyť deodorant používáte každý den a máte ho v podpaží od rána do večera. Nanášíte si ho do oblasti mízních uzlin. A dost často na pokožku poraněnou břity žiletky. Takže kde jinde sáhnout po přírodě, když ne právě u deodorantu?

ČTYŘI ZÁŠKODNÍCI, KTERÝM SE V DEODORANTECH RADĚJI VYHNĚTE

V konvenčních deodorantech se často můžeme setkat s pořádným chemickým koktejlem. Ale na které látky bychom si měli dát obzvlášť pozor?

1. Silikony

Chemická složka, se kterou je vše tak nějak hebčí, jemnější, vyhlazenější, a hlavně levnější. Se silikony se nejčastěji setkáme ve vlasové kosmetice, v pleťových krémech nebo dekorativce. Pokožku krásně vyhladí, vlasy jdou bez problémů rozčesat a jemné linky a nerovnosti pleti jsou ty tam. Ten pocit hebkosti a vláčnosti zkrátka milujeme. V deodorantech se silikony používají k tomu, aby se na pokožce lépe roztíraly a také proto, že jsou levné a dokáží několikanásobně nadstavit množství produktu za nízkou cenu.

Silikonů je nespočet druhů a liší se svými fyzikálními i chemickými vlastnostmi a samozřejmě i potenciálně negativními účinky na lidské zdraví. Mezi nejvíce nebezpečné silikony patří Cyclotetrasiloxane (narušuje hormonální systém a reprodukční orgány) a Cyclopentasiloxane (spojitost se vznikem rakoviny). Skvělou zprávou je, že EU nařídila od r. 2020 zákaz používání těchto látek v kosmetice v koncentraci vyšší než 0,1%.

Za důležité také považuji zmínit, že silikony jsou biologicky neodbouratelné látky, které poškozují životní prostředí. Dostávají se do vody, zhoršují její kvalitu a jsou toxické pro vodní organismy, ve kterých se hromadí. Ať už jste zarytým ochráncem přírody nebo ne, je potřeba si uvědomit, že všechno, co do vody vypustíme, se nám zase vrátí. Některé vodní organismy možná zkonzumujeme a silikony se opět dostanou tam, z kama přišly. Přírodu prostě neošulíme.

Ve složení silikony najdete jako: Cyclomethicone, Cyclotetrasiloxane, Cyclopentasiloxane, Dimethicone, Dimethiconol, aj.

2. PEG a PPG

PEG (Polyethylen Glykol) a PPG (Polypropylen Glykol) jsou syntetické látky, které slouží jako stabilizátory, emulgátory a u deodorantů zabraňují jejich vysychání. Zajišťují také lepší pronikání látek do pokožky. A právě to považuji za jejich největší problém. Že s sebou do pokožky stáhnou spoustu dalších látek, které jsou ve výsledku mnohem zákeřnější, než samotný PEG nebo PPG. Ačkoliv se jedná o syntetické látky, které se vyrábí z ropy a při jejichž výrobě se používají jedovaté plyny, vědecké výzkumy zatím neprokázaly negativní dopady těchto látek na lidské zdraví.

Bohužel, stejně jako silikony, ani tato látka není v přírodě odbouratelná a zatěžuje životní prostředí po stovky let. Přitom použít přírodní alternativu PEGu není zas tak těžké. Co takový Cetearyl Alcohol, Cetearyl Olivate, Sorbitan Olivate nebo Glyceryl Stearate?

PEGů existuje šíleně moc druhů, ale nápovědou by vám mohlo být, že buď obsahují na začátku krkolomného názvu slovíčko PEG nebo koncovku - eth. Například: PEG-4, PEG-100 Stearate, Laureth-4, Ceteareth 33, Steareth-21.

3. Hliník

Hliník je třetím nejvíce zastoupeným prvkem zemské kůry a nachází se všude kolem nás. I v deodorantech a antiperspirantech. Tam funguje na principu, že uzavírá potní žlázy a znemožňuje tak pocení. Při pátrání po informacích o negativních účincích kosmetických látek na lidské zdraví jsem asi nenašla rozporuplnější výsledky studií, než právě u hliníku. Tím, že hliník ucpává potní žlázy, zamezuje také přirozenému uvolňování toxinů. Jeden tábor se přiklání k tomu, že tyto škodliviny se pak hromadí v mízních uzlinách. Druhá strana tvrdí, že toxiny si najdou jinou cestu a odejdou z těla i tak.

Existují také studie, jejichž výsledkem je tvrzení, že hliník má co do činění s rakovinou prsu. Má údajně způsobovat změny v estrogennových receptorech (hormon estrogen může způsobovat vznik rakoviny). Studiím hraje do karet i fakt, že velké procento nádorů se nachází v horním vnějším kvadrantu prsu, což je oblast, kam si nanášíme deodorant. Navzdory tomu, oficiální vyjádření Evropské komise je takové, že hliník v kosmetice není příčinou vzniku rakoviny.

A teď babo raď. Spoléhat se na studie, které škodlivost hliníku vyvracejí nebo věřit těm, co viní hliník ze všeho možného i nemožného? Pokud bych měla zapojit zdravý selský rozum, hliníku bych se určitě vyhla. Víte jak to je, na každém šprochu pravdy trochu. Proč si do podpaží dobrovolně mazat něco, co může být zdraví škodlivé? 

Ve složení najdete hliník jako: Aluminium chloride, Aluminium chlorohydrate, Aluminum Citrate, Aluminium zirconium tetrachlorohydrex gly, Aluminium zirconium trichlorohydrex gly.

4. Umělá parfemace

K parfemaci výrobků se používají buď přírodní éterické oleje, rostlinné výtažky a jejich směsi, nebo vůně vyrobené synteticky. Nebudeme si dělat iluze a povíme si rovnou, že drogerkové deodoranty pojem éterický olej asi nikdy neslyšely. Což je celkem škoda, protože synteticky připravené vůně jsou takovým nepřehledným chemickým koktejlem.

Pro jejich výrobu si výrobce může vybrat až ze 3000 chemických látek a co za látky se přesně nachází pod pojmem Parfum ve vašem deodorantu, se nedozvíte. Výrobní tajemství. Syntetické parfemace patří v rámci kosmetiky mezi nejčastější alergeny. Mohou podráždit pokožku, můžou způsobit malátnost, bolesti hlavy, podrážděnost a dokonce i deprese a hyperaktivitu. Jejich dlouhodobé používání může vést k hormonální nerovnováze a poruchám plodnosti.

Ve složení najdete umělou parfemaci jako: Parfum, Fragnance, Aroma. Případně jako kombinaci uvedených názvů (Parfum/Fragnance, atd.)

DEODORANT VERSUS ANTIPERSPIRANT. KDO JE KDO?

Rozdíl mezi nimi je ten, že antiperspirant zamezuje přirozenému pocení - blokuje potní žlázy. Což není samozřejmě ani trochu zdravé, když si vezmete, že pocení je přirozený ochlazovací mechanismus lidského těla, kterým se dostává na povrch spousta škodlivin. Deodorant oproti tomu pouze zneškodňuje bakterie, které rozkládají molekuly potu. Právě ty mohou za nepříjemný odér, který při pocení vzniká.

Antiperspirant se přírodní cestou vyrobit nedá, deodorant ano.

Tak co na to říkáte? Celkem síla, že? Když si to tak po sobě čtu, tak jsem neskutečně ráda, že jsem se nakonec odhodlala s Rexonou skoncovat a podstoupila celkem dlouhé testování přírodních alternativ.

Zjistila jsem, že na mé podpaží fungují nejlépe deodoranty od Biorythme. V nabídce této české značky najdete jak variantu s jedlou sodou, tak kousky bez ní. Jedlá soda může hodně citlivé podpaží podráždit, ale například já s touto složkou problém nemám. Pokud však patříte mezi citlivky, najdete u nás i spousty bezsodých kámošů.

- Liduš